Jdi na obsah Jdi na menu
 

Gennadij a Světlana Božievy

Zde je překlad jejich životního příběhu:

 

Gennadij a Světlana Božievy

 

Jsme manželé od 26.září1992.

Máme 3 děti, dcery Julju 1993, Kristýnu 1997, syna Jevgenija 2002

Když děti povyrostli, začali jsme uvažovat o možnosti přijmout do rodiny další děti, které zůstaly bez rodičů.

Začali jsme se za to modlit.

Podstoupili jsme nutnou přípravu, školení, vyřídili nezbytnou administrativu a stali jsme se potencionálními pěstouny. Za několik měsíců jsme na podzim roku 2012 přijali do rodiny 3 nové děti s nelehkým osudem – Vitalik 2003, Alina 2005, Kolja 2010.

V roce 1997 jsme s manželkou uvěřili v Pána Ježíše, byli jsme znovuzrozeni a vstoupili jsme do místního sboru v Doněcku.

Naše nejstarší dcera Julija letos absolvovala vyšší odbornou ekonomickou školu v Kyjevě a od září studuje na biblické škole v Uppsale ve Švédsku.

Od května 2014 se situace na východní Ukrajině zvlášť v Doněcku a Luhansku značně zkomplikovala.

V červnu, když ostřelování naší čtvrti bylo hodně časté, jsme se rozhodli odjet.

Naložili jsme děti do auta, sbalili si doklady a pár nezbytných věcí a opustili město.

V tu dobu jsme byli v blízkém kontaktu se 4 dalšími dětmi, kterým zemřela maminka a tak zůstaly samy.

Nejstarší holčička Katka už více než rok s námi chodila do sboru. Chtěli jsme s sebou vzít i tyto děti, ale státní sociální služba nám to nedovolila a děti byly umístěny do dětského domova v Záporoží mimo válečnou zónu.

V říjnu 2014 by měli být hotové doklady k adopci těchto dětí a tak je budeme moci přijmout do naší rodiny.

Jako uprchlíci jsme 2 měsíce pobývali ve městě Krivoj Roh, ale měli jsme zde problémy s bydlením. Museli jsme uvolnit byt a tehdy jsme dostali pozvání od církve ze Zariččja, přestěhovat se k nim do Zakarpatské oblasti.

Dnes v tom všem vidíme Boží vedení. Jsme velmi vděčni Bohu, že nás zde vřele přijali a podporují nás.

Máme střechu nad hlavou a děkujeme Pánu, že nás chrání a stará se o nás a o naší rodinu.

V Doněcku jsme museli opustit všecko – dům, práci, přátele…

Zde jsme získali hodně nových upřímných přátel a mnohokrát jsme se ujistili, že jejich pomoc je od Boha.

Viděli jsme mnoho bratrů a sester, kteří ze srdce pomáhají lidem, jenž se kvůli válce dostali do zoufalé situace.

Naší touhou je pokračovat v práci s dětmi, které zůstaly sami bez rodičů.

V Doněcku úřad pro rodinu zvažoval založení dětského domova rodinného typu ve spolupráci s naší rodinou.

Nyní by to bylo možné jedině mimo Doněck a také bychom museli mít bydlení odpovídající všem předpisům.

 

S úctou rodina Božjevych.